Cabáci ve virtuálním světě :))) na Blog.cz

Znenadání jsem se ocitl v obrovské místnosti, obklopen tisíci mladými lidmi: zbitými, zraněnými, zlomenými. A do toho náhle zazněl hlas: "Kolik dneska nabídnu? Kolik přihodím?" Mladá dívka stojí před davem chlípných, šklebících se chlapů. "Kolik nabídnu za tento kus masa?" Muži začali bujaře vykřikovat čísla: "deset", "dvacet", "padesát", "sto". Co s tím můžu dělat Bože? Začal jsem přihazovat. Musím ji zachránit. Cena roste a já začínám pomalu pochybovat. Mohu si to vůbec dovolit? Jakou cenu nakonec zaplatím?

Představa tiše skončila.

Jsem znovu sám, ale tváře lidí jsou stále skutečné. Alice, prodána do světa prostituce. Martin, s pistolí ve svých ústech. Katka, pokrytá ranami a modřinami. Honza, zapletený ve zločinu. Lenka, sama a zoufalá. Štěpán, se stříkačkou zabodnutou ve svých žilách. Kolik nabídnu?

Hlasy přerušily chvíli ticha. Aukce je nyní na programu, přihazování začíná. Bude pokračovat dnem i nocí až do úplného konce. Většina nabízejících chce pouze využít a zneužít. Sám Satan je pohání. Pro něho jsou mladé životy určené k záhubě. Chaos je jeho cíl. Bůh je také přítomen, ale vybral si nás, abychom se zúčastnili této aukce. Jeho touhou je zachránit všechny. Jsme ochotní? Náklady budou vysoké. Možná budeme muset dát celý svůj život.

Měnou je modlitba.

Cena je obrovská.

Ale odměna, ta je nádherná.

Kolik dneska nabídnu? Kolik přihodím?

Poznáte, ve kterém městě jsem pořídil tuto fotku?

V Liverpoolu je pravděpodobně nejstarší čínská komunita v Evropě. Takhle symbolicky v tomto městě vypadá střet civilizací.

Modlím se za Senegalské rybáře. Osobně neznám žádného, ale svým způsobem znám všechny. Senegalští rybáři se pro mě stali obrazem duchovního boje za spravedlnost v tomto světě.

Moře je v Senegalu divoké. Dav rybářů ve svých primitivních bárkách vyráží vstříc živlům a otevřenému moři s nadějí dostatečně velkého úlovku. Doma na ně čekají hladové děti. Jestliže bude úlovek dobrý, zítra bude v domech Senegalských rybářů veselí a radost. V opačném případě bude na trhu zpeněžněný úlovek stačit pouze na pokrytí nákladů. Nezbyde vůbec nic na víc. Ryb je v Senegalu stále méně a méně a rybáři tak musí vyrážet dál a dál od pobřeží. Benzín je dražší a dražší. Síly ubývají. "Dříve bývalo dost pro všechny", procedí mezi zuby postarší muž v jehož tváří vyčteme zkušenost a moudrost. Proč tomu tak dnes již není?

Španělská rybářská loď upaluje závratnou rychlostí. Vítr, na večer již příjemně studený, si laškovně pohrává s vlajkou Evropské Unie. Sonar vydá píštivý zvuk a kapitán zavelí k zastavení lodi a rotačnímu položení sítí. Sonar předvídá skvělý úlovek a to pouze v hloubce několika metrů. Za chvíli se za radostného povyku posádky ryby ocitají v zamražených prostorách rybářské lodi. Tuny zamražených ryb čeká dobrodružná cesta. Poznají svět. V německém Hamburgu již na ně lačně čekají obří kamiony označené logem globálního supermarektu. Španělské rybáře čeká slušná výplata a děti se již těší na vánoce, kdy dostanou nové nintendo a budou bojovat proti zlým duchům. Manželky španělských rybářů již smaží štědrovečerní rybu dovezenou z Afrických vod. Zde končí dobrodružná cesta zamražené Senegalské ryby. Poznala svět. Ryby mají zpoustu zkušeností, ale bohužel nemohou mluvit. Proto jsem se na tomto blogu rozhodl vyprávět její příběh.

Bruselští komisaři se hrdě poplácavají za dobře odvedenou práci. Je to zasloužená pochvala. Jejich práce je stále těžší a těžší. Poptávka po rybách na trzích EU je stále závratná. Evropské vody jsou však již bohužel vyloveny a tak se musí hledat jiné zdroje. Dobrou práci odvedli, náš evropský rybářský průmysl bude zachráněn. Podařilo se uzavřít s několika Africkými státy vzájeně výhodné podmínky, za kterých bude probíhat evropský rybolov v Afrických vodách. Peníze, které EU zaplatí vládám Afrických států budou dobře sloužit k blahu jejich občanů. Takhle se dělá bussines, tohle znamená win-win.

Vládní úředník jedné Africké země posedává ve svém koženém křesle a kouří tabák. Jeho děti studují na nelepších školách v Evropě a Americe. Afrika je omračující, ekonomický potenciál bujarý. Kdo není hloupý, dokáže na tom dobře vydělat. "Já se postarat dokážu". To co visí ve vzduchu je noodolatelná chuť moci. Jsme opojeni mocí. Z okna jeho kanceláře jde vidět na moře. Jaký je tady v Africe krásný západ slunce. Senegalští rybáři za zpěvu svých písní zrovna vyráží na dnešní lov.

Modlil jsem se o ochranu a spravedlnost pro tyto rybáře. Modlil jsem se, aby měli dobrý úlovek. Modlil jsem se, aby Bůh spravedlnosti naplil své slovo. A pak jsem se modlil za společnost a systém, který vytváří nespravedlnost a korumpuje a drancuje. Zastavil jsem se na moment. Bylo mi z toho smutno a padla na mě bázeň z Božího trestu. Teď jsem se pro změnu modlil, aby Bůh spravedlnosti trpělivě posečkal s naplněním svého slova. Modlím se za čas na víc, aby tato společnost a systém mohl být proměněn mocí evangelia a každý člověk měl život v Ježíši Kristu našem Pánu. Nevím však kolik času ještě zbývá.

Nechceš se ke mně taky přidat?

Oběvme v sobě duši rybáře.

Když jsem u těch map, tak mrkněte na tohle (viz. níže). Když jsem to viděl poprvé, tak se mi až tajil dech.

Skvělý je take vývoj světových náboženství. Všimnete si, v čem je křesťanství oproti jiným náboženstvím jidinečné?

Našel jsem na internetu pár map, které ukazují Afriku z různých pohledů.

Nechte tyto obrázky promluvit, ony k vám budou hovořit různou řečí.

První obrázek je z vesmíru. Africa je jedinečný a nádnerný kontinent.

Možná se ovšem někdy podceňuje, jak je Afrika velká.

Afrika = U.S. + Evropa (západní) + Čína + Indie + Argentina

Afrika je taky neuvěřitelně bohatá na nerostné zdroje.

A tak není divu, že hondě stáu má zálusk na její zdroje, kterou jsou v Africe stále tak levné.

Mapa ukazuje přímé investice Číny v roce 2005.

Arika je ovšem zároveň nesmírně chudá (barevná škála ukazuje, kolik lidí v miliónech zhruba potřebuje potravinovou pomoc v jednotlivých státech),

politicky nestabilní (barvy ukazují různé druhy nestability v Arice, červená barva značí politickou nestabilitu spolu s vojenským konfliktem),

zdecimovaná HIV a AIDS ( v mapě znázorněno rozšíření nemoci v % populace).

Sever Afriky patří zároveň k místům, kde jsou křesťané drsně pronásledování (na mapě tyto země zvýrazněny).

Vždycky mě omráčí kolik kontrastů a problémů v Africe je. Věřím, že Afrika potřebuje naše modlitby. Asi se nejsme schopni modlit za všechny problémy na celém světě. Ale možná ti dá Bůh na srdce jeden z těchto problémů nebo jeden z těchto států v Africe. Bůh Afriku miluje.

Nevím jeslti jste to zaregistrovali, ale jsme právě v krizi. Teda přesněji řečeno v potravinové krizi, která se projevuje rekordním nárustem cen zemědělských komodit. Něco málo jsem již na tomto blogu psal o biopalivech, tak si možná vzpomenete, že to s potravinami taky souvisí. O tom však až níže.

K napsání článku mě inspirovala menší politická přestřelka mezi USA a Inidií. Nejpve Bush označil za viníky potravinové krize Čínu a Indii a poté Indie obvinila za krizi USA. Indie a Čína prý mohou za krizi, protože lidé více jí. Přeloženo do ekonomické terminologie, tyto dvě země zvyšují poptávku po zemědělských komoditách na globálním trhu. USA prý zase mohou za krizi, protože podporují výrobu ethanolu (biopaliv)a ten se v USA vyrábí převážně z kukuřice, kterou je samozřejmě třeba někde vypěstovat.

Takže tady máme klasický problém. Jedna strana oviňuje druhou a jak tomu mám rozumět já?

Možná vám k pochopení pomůže teto graf, který na levé straně znázorňuje světové zásoby obilovin (sloupce) a cenový index obilivin (křivka) a na pravé straně je jiný graf, znázorňující růst poptávky (oproti předchozímu roku) po obilovinách ve znázroněném časovém období. Poptávka je hezky barevně rozdělena do čtyř částí, ze kterých můžeme vyčíst kdo za touto poptávkou skutečně stojí.

Z grafu na levo můžeme vyčíst, že světové zásoby od roku 2000 klesají a cena naproti tomu roste.

Z grafu na pravo potom můžeme vyčíst, že za rostoucí poptávkou od roku 2000 stojí hlavně rozvojové země jako je Indie (v grafu sytě červená barva) a Čína (v grafu růžová barva). V posledních dvou letech však značně vzrostl objem kukuřice určené v USA k výrobě ethanolu (v grafu slabě oranžová barva).

Na základě těchto informací tak můžeme říct, že za růst ceny obilovin (potravin) může několikaletý převis poptávky nad nabídkou. Poptávka je tažena růstem spotřeby v Indii a Číně, ale také v posledních letech značným vzrůstem výroby ethanolu v USA (navíc USA chce tuto produkci do budoucna ještě zvýšit). Podle mně je tak nesmyslné říkat, že za krizi může pouze jedna či druhá strana.

Ale podívjme se na trošku více zaširoka. Našel jsem data o roční spotřebě obilovin na jednoho občana (per capita) v USA a Indii. Mrkněte na tenhle graf.

Jednoduše řečeno toho jeden US občan sní pětkrát více než jeden občan Indie.

Tak myslím, že je to rázem trošku jiná písnička. Postoj USA mě potom připadne lehce nevhodný. Zjednodušeně řečeno je to zhruba tak, jako byste si zašli na oběd s kamarádem, který by měl pětkrát větší porci než vy a museli byste od něho celou dobu poslouchat, že to nemáte s tím jezením tak přehánět.

My v Evropě se možná někdy trošku uklidňujeme a pohrdavě se díváme na USA, protože naše spotřeba obilovi je oproti USA poloviční. Ale Evropa je trošku širší pojem. Určitě chápete, že je značný rozdíl mezi spotřebou na občana v západní a východní evropě. Když se to sečte do kupu, tak to možná nevypadá tak hrozivě, ale myslím, že jsme na tom v podstatě podobně.

Indů je hodně a tak když každý sní o rohlík nebo třeba řízek víc, tak se to dost pozná. Ale máme právo jim vyčítat, že se chtějí alespoň trošku najíst? Není spíše třeba pozměnit stávájící životní (=konzumní) styl v západním světě?

Néé, nejsme komunista ani nechci moralizovat. Jenom s vámi prostřednictvím tohoto blogu sdílím to, co mě znepokojuje, nad čím přemýšlím a za co se modlím.

Pointa: Potravinová krize neznamená, že potravin je nedostatek. Potraviny jsou "pouze" na světovém trhu nerovnoměrne rozdělovány (distibuovány).

Celá řada ekonomických modelů pracuje s předpokladem, že se lidé chovají naprosto racionálně. Samotná ekonomická teorie, však zná řadu případů, kdy tomu tak rozhodně není. Jedním z nich je tzv. run na banku.

Jedná se o situaci, kdy se lidé obávají o své bankovní vklady a proto je začnou hromadně vybírat. Přitom jejich obava může být zcela neopodstatněná (banka může mít jenom dočasný nebo dílčí problém). Lidé svými hromadnými výběry přivedou banku ke krachu nebo k převzetí jiným ústavem či podobně. Neracionalita spočívá v tom, že lidé se o své vklady obávat nemusejí, protože všechny bankovní vklady jsou pojištěny. Zkuste to, ale vysvětlit někomu, kdo má v bance své životní úspory!

To co bych chtěl na tomto příkladu demonstrovat je jakási iluze nebo spíše slepota, kterou někdy trpíme při svém rozhodování a zpětném hodnocení našeho rozhodnutí (hlavně pokud jde o peníze).

Takový člověk, který vybral všechny své úspory z banky, která nakonce zkrachuje právě kvůli těmto výběrům (nikoliv kvůli původnímu problému) je si naprosto jist, že jednal správně a chytře. Vždyť ta banka zkrachovala, což on dobře věděl. Ve zkutečnosti však banka zkrachovala, právě kvůli jeho chování.

Klient banky tak na začátku předpokládá, že se něco stane (banka má problémy, asi zkrachuje) a začne se podle toho chovat (vybírat money) a ono se to nakonec stane(ne kvůli původnímu problému, ale kvůli chování klienta) a tak si klient gratutuluje jak dobře uvažoval a jednal (špatně hodnotí svůj úsedek i příčiny krachu).

Napadají vás jiné (podobné) situace z každodeního života?

Pointa: Připomíná mi to biblické přísloví: čeho se člověk obává to na něj padá!

Výsledek logické úlohu (zadání viz. níže) je nula.

Našim úkolem bylo říct 75% z čísla, které lidé nejčastěji volili v intervalu 0 až 100.

Inteval si upravíme na 0 až 75, protože 75 je 75% z čísla 100. Takže první krok je si uvědomit, že ostatní mohli říct pouze číslo v intervalu 0 až 75. My ovšem máme říci 75% z čísla, které ostatní volili nejčastějí, proto ve druhém kroku snížíme interval na 0 až 56,25, protože 56,25 je právě oněch 75% z čísla 75. No a takhle postupně pokračuje naustále až dojdeme k intevalu 0 až 0.

Dá se to také vysvětlit tak, že si řeknu třeba číslo 50. Jsme přesvědčen, že todle je nelogičtější číslo. No, ale pak si uvědomím, že také všechny napadlo a já musím vlastně řící 75% z onoho čísla tj. 37,5. Tak řeknu 37,5. No jo, ale pak si řeknu, že to každého taky napadne a všichni řeknou číslo 37,5 také. Já tedy musím svou odpověď upravit na 75% z 37,5 tj. 28,125. No jo, ale pak si řeknu.... No a takhle pokračujeme až do nuly :))

Kamarád mi také napsat správnou odpověď na email. Zádání příkladu si přepsal do tohoto vzorce:

x = 0,75*x

Tento vzorec je pravdivý pouze pokud x = 0

TAk co na to říkáte. Jsme schopni uvažovat racionálně nebo ne??

No raději se vám nebudu chlubit, jak úspěšný jsem při řešení tohoto úkolu byl já :((

Pointa 1 : Pozor, ne vždy jsme schopni posoudit věci racionálně. To je myslím dobré o sobě vědět, nemyslíte?

Pointa 2 : Naštěstí né vždy jednáme zcela racionálně. :)) Myslím, že neracionalita má svoje místo v životě člověka a společnosti.

Je to již pár let co jsme uvěřil v živého Ježíše Krista. Dneska mi to, že jsem křesťanem, připadne celkem normální, ale před sedmi lety bych si to rozhodně představit nedokázal. Jak se mi to vlastně přihodilo? :))

Věřím, že velký vliv na mě mělo, když jsem skutečně začal číst bibli a zajímat se, jak to vlastně s tím Ježíšem bylo a je.

Dočetl jsem se třebas toto:

a také:

Myslím, že tyhle verše mi o Bohu a jeho motivech řekly opravdu dost. Jednoduše to znamená, že Bůh tebe i mne miluje. Whow!

Bible mi však řekla i něco o mně:

a

Rozhodně jsem si tenkrát nemyslel, že jsem nějak vyloženě špatný člověk (natož hříšník). Ale postupně jsem ve svém životě začal vidět věci, které jsem dříve neviděl a pochopil jsem, že tyhle verše jsou 100% o mně. Vlastně platí pro nás všechny: hřích mě a tebe totálně odděluje od Boha. Ptal jsem sám sebe: je toto ten důvod proč pociťuji prázdnotu ve svém životě?

Myslím, že tenhle obrázek to vystihuje dost dobře:

Má nálada trošku poklesla, ale vzpomněl jsem si na předchozí verše o Boží lásce a sebral jsem odvahu číst dál. Měl jsme pochyby, když jsem pochopil jak to se mnou je, jestli se před Bohem můžu ukázat, ale zjistil jsem, že:

Tenhle verš znamená, že Ježíš drsně zaplatil za naše dluhy. Proč? Protože mu na nás záleží.

Nechápal jsem. V životě jsem se ještě nesetkal s takovou bezpodmínečnou láskou.

Takže je tady cesta jak uniknout hříchu a smrti a…?

OK, už chápu! Ježíš je ta cesta.

( zdroj: http://www.cranemusicministries.com )

Ale co teď?????? Mám se začít chovat lépe nebo mám snad začít chodit do kostela? Jak mohu na Boží lásku reagovat? V bibli jsem našel odpověď:

a

Bůh se mně dotkl a já ve svém srdci uvěřil jeho slovu. Vyznával jsem mu svoje hříchy a modlil se, abych ho mohl více poznat. Bylo to pro mě jasné jako bílý den. Se sevřeným žaludkem jsem zašel do kostela a potkal pár docela normálních lidí. Ulevilo se mi. Svěřil jsem se s tím, co jsem prožil.

A začal jsem rozumět i tomu, že následovat Ježíše není někdy jednoduché. Křesťané, kteří Ježíše upřímně následují to někdy v životě mají složité. Lidé jim někdy nerozumí, nebo se jim posmívají. Křesťané se taký vzdávají věcí, které máme rádi: předmanželský sex, opíjení alkoholem apod. Dneska už vím, že bible o tom hovoří jako o nesení kříže.

Tenkrát jsem však hluboce věděl, že se už Ježíše nevzdám. Dal mi jasný směr (smysl života) a naplnil můj život (láskou).

I přesto, že jsem si uvědomoval těžkosti, které přijdou, rozhodl jsem se stát se následovatelem Ježíše Krista tj. křesťanem. Nutno dodat, že dodnes toho nelituji. :))

Jeden bráška mi půjčil knihu, kde jsem našel modlitbu, kterou jsem se upřímně pomodlil. Zněla asi takto:

A tak jsem začal nový život, ve kterém věřím a důvěřuji živému Ježíši Kristu.

Jestli prožíváš něco podobného jako jsem prožil já, budu rád, když se mi ozveš na můj mail: petr.cabak@gmail.com

No a ještě na závěr přikládám video, které jsem našel na youtube a které je vlastně taky nějak o tom všem.

:((((( Předpověď počasí pro High Peak - místo našeho současného bydliště Obr. 1

:))))) Předpověď počasí pro Ostravu, město naše Obr. 2

Smáli se mi, když jsem je zval na křesťanskou akci.

Smáli se mi, když jsem jim povídal o Ježíši.

Smáli se, ale byl to spíše pohrdavý škleb.

Trošku to zabolelo a připadal jsem si trošku hloupě.

Ale jenom na chvíli.

Odpustil jsem a modlil se za ně dál.

Vždyť nevěděli, že jsem právě bojoval za jejich život.

Nenechte se mást, nemluvím jenom o lidech mimo církev.

Mám pro vás dneska slovní logickou úlohu. Je to vlastně menší test, jestli my lidé uvažujeme racionálně (rozumně) nebo ne.

Takže pojďme na to:

Máme čísla v intervalu 0 až 100. Vaším úkolem je říci číslo z tohoto intervalu, které se rovná 75% z čísla, o kterém se domníváte, že ostatní (například čtenáři tohoto blogu) volili nejčastěji. Je vám jasné co máte dělat? Ještě ne?

Tak malý příklad:

Musíme nejprve zauvažovat, které číslo v intervalu 0 až 100 mohli tak ostatní říci nejčastěji. Řekněme, že nějakou zajímavou úvahou dojdete k závěru, že ostatní nejčastěji odpověděli číslo 80 (což je ovšem nesmysl). Vaší odpovědí tedy bude 75% z čísla 80, což je číslo 60. Nuže 60 je vaše odpověď. Jak už jsem naznačil, číslo 60 je špatná odpověď. Určitě přijdete na lepší. Nebudu už více napovídat.

Tak co, přijdete na správnou odpověď? Nezapomeňte na to, že předpokládáme, že všichni lidé uvažují naprosto racionálně a logicky a nikdo neplácá a netipuje nahodilé číslo.

Pověst lidstva je nyní ve vašich rukách :)))

Fame or Faith?

Svět a Sláva nebo Víra?

V Chestru je nádherná katedrála z desátého století. Je zde místo, kdo se lidé modlí a zapalují svíčku za jednotu církve a věřících ve světě.

Do katedrály však nechodí jenom věřící. Je to národní dědictví Anglie, národní skvost. Před vstupem do katedrály se musí zaplatit vstupné, tuším šest liber. Církev se omlouvá a vysvětluje, že jí udržování prostor katedrály stojí každou minutu právě oněch šest liber. Stát přitom církvi na údržbu katedrály nepřispívá.

Nezdá se mi, že to tady v Anglii někomu výrazně vadí. Vstup do státem vedených památek (galerie, muzea apod.) je přitom v Británii zcela zdarma. Má to svoji logiku. Lidé už jednou zaplatili za údržbu těchto památek ve svých daních, proč by tedy měli platit ještě jednou při vstupu do nich. Připadne mi to fér. A připadne mi také fér, že církev při vstupu do svých objektů vstupné vybírá.

Pointa: Nepobuřujeme se někdy nad špatnými věcmi? Vadí nám, když církev začne vybírat vstupné do katedrály v Praze, a přitom jsme ochotni platit vstupné do ojektů řízených státem?